Moudrý člověk o sobě nemá přehnané mínění, čím více si myslí, že ví, tím více pak o sobě pochybuje. S moudrostí ubývají proto slova. S každým s kým se potká se snaží vidět svého učitele, né žáka. Umí si přiznat, že taky chybuje a ohlédnout se za sebe. Ví, že všechno, co se děje v něm a kolem, má svůj dobrý důvod. Když může, pomůže..jinak se drží stranou. Není lepší poznání, než poučit se vlastních a cizích chyb, páč život není tak dlouhý, aby jsme je spáchali všechny sami...myslím ?

Čím více toho člověk ví a je moudřejší, tím těžší je žít mezi obyčejnými lidmi. Někde jsem četl a fakt to musím potvrdit. Má vůbec cenu se vyvíjet když většina nepochopitelně degraduje?